Brková pera a jiné psací nástroje

Z historie písma je dobře patrné, že vzhled písma se vždy odvíjel od psacího náčiní. Nejzákladnější dělení písma je podle tahů. Zatímco starověká dřevěná pisátka s kulatou špicí dělala všechny tahy písma stejně široké, seříznutý rákos a později brky dávaly tahy střídavé tloušťky. Mezi evropskými písaři byla ale nejoblíbenější právě brka, díky možnosti pohrávat si se sílou tahů a celkovým rytmem písma. Nejzákladnější dovedností písaře bylo řezání per. Šlo o dovednost poměrně náročnou a v dobových dokumentech ne příliš popisovanou, neboť sami písaři své znalosti tajili. Noži k seřezávání per se říká perořízek a také jejich podoba se v průběhu času měnila a zdokonalovala.

Nejdříve se používala pera rákosová, později pera brková, protože rákos nebyl jednak tak dobře dostupný a navíc nabízejí ptačí pera mnohem zajímavější možnosti zpracování. Nejčastěji se používaly brky husí, na zvláštní účely pak pera vzácných ptáků. Brka nesmějí být příliš měkká, ale ani příliš tvrdá. Je důležité, aby byl brk pružný. Než se brk seřízne, zkrátí se, zbaví se tuku a oškrabe se. Řez brku ovlivnil výslednou podobu písma. Písaři uměli seřezávat špičky různými způsoby, které ovlivňovaly sílu tahů. Možné bylo třeba i seříznutí špičky pro psaní dvojitého písma.

Do výbavy písaře patřil také nakloněný psací stůl, kterému se říká cathedra. Psávalo se na pergameny. Na malé formáty byly používány tenké ovčí, na větší silnější telecí. Výroba pergamenu je však náročná a materiál je to docela vzácný, později byl tedy pergamen nahrazen papírem. Druhů inkoustů je celá řada. Vyráběl se nejdříve ze sazí a lepivé gumy. Později třeba z duběnek, což jsou vajíčka žlabatek dubových nakladená nejčastěji na spodní stranu dubových listů. Barevného písma je možné dosáhnout akvarelovými barvami, nebo barevnými tušemi. Při zvláštních příležitostech se používal také inkoust zlatý, případně obohacený o jiné cenné kovy, třeba bronz. Prudký rozvoj průmyslu se nevyhnul ani psacím potřebám.

Byla vyrobená kovová pera, u kterých nebylo třeba seřezávat špičku. Nejrozšířenějšími se stala pera redisová, která mají na špičce kruhovou nebo hranatou plošku. Její tvar a rozměr určuje podobu písma. Další skupinou jsou pak ocelová pera, která mají také celou řadu podob – silná, slabá i velmi široká, používaná třeba k psaní reklamního písma nebo v umění. Tato pera ještě svou podobou navazovala na původní husí brky, další vývoj však směřoval až do dnešní doby, kdy je na trhu nepřeberná řada psacích pomůcek. Pro svou originalitu a autentický zážitek ze psaní však husí brka nikdy zcela nevymizela.