Za vysokou výtvarnou úrovní evropských písem stojí vliv vyspělé řecké kultury, z níž mohl zbytek Evropy později mnoho vytěžit. Řecké písmo bylo psáno zleva doprava, znaky jsou stejně vysoké a tahy mají stejnou tloušťku. Nejstarší slovanské písmo – hlaholice, jehož autorem byl filosof a učenec Konstantin, má také základ v řeckém písmu, ale i v písmu hebrejském.

Východní část Evropy zase ovlivnila kyrilice. Písmo vzniklo v Bulharsku, odkud se později rozšířilo do Ruska, kde se vyvinulo do dnešní azbuky. V rámci reforem Karla Velikého došlo dokonce k reformě písma, aby bylo co nejčitelnější a samotné psaní co nejrychlejší. Tak vznikla karolinská minuskule, nejdokonalejší písmo středověku. Na písmo měla vliv také architektura a vůbec to, čemu říkáme slohy.

S přechodem na sloh gotický nahradilo karolinskou minuskuli písmo gotické, zvané také písmo lomené. Písmo bylo zúžené a proto hůře čitelné. Na horší čitelnost měly vliv také mnohé dekorační prvky. Ornamentální zdobnost dávala šanci vyniknout talentu písařů, ale mnohdy byla až samoúčelná. Gotický sloh i písmo sice vznikly ve Francii, ale největší obliby se dočkalo v Německu, kde se později tzv. švabach stal dokonce národním písmem. S příchodem renesance, kterou nastartovali v Itálii, se zase italští písaři vrátili zpět ke karolinské minuskuli.

V roce 1450 vynalezl Johannes Gutenberg knihtisk a navždy tak změnil svět písma a knih. Písařů postupně ubývalo a jejich práce se soustředila především na psaní významných listin, opisování zpěvníků, učebnic a dalších prací. Svět ovládl knihtisk.